Radiace
Ve vesmíru je možné se setkat s mnoha různými druhy ionizujícího záření. Jedná se o ultrafialové, rentgenové a gama záření, ale i působení vysokoenergetických částic uvolněných při radioaktivním rozpadu (záření alfa a beta, protony, neutrony nebo elektrony s vysokou energií) nebo antičástice. To vše souhrně označujeme jako radiaci.
Ačkoliv se svým působením i povahou výrazně liší, spojuje je schopnost ionizovat atomy na které dopadnou a tím měnit jejich vlastnosti. To může vést k rozpadu molekul, jichž jsou atomy součástí, nebo dokonce k rozštěpení atomu. Zvlášť závažné účinky má na živou hmotu, zejména kvůli poškození DNA.
Radiace je v nějaké míře všudypřítomná. Pochází z hvězd, radioaktivních materiálů přítomných na planetách i z mnoha technickcýh aplikací, ať už jde o zdroje energie založené na radioaktivním rozpadu nebo fúzi, rentgen nebo jiné. I lidské tělo obsahuje stopové množství radioaktivních prvků. Díky stopám radioaktivního uhlíku lze datovat organické materiály desetitisíce let do minulosti. Radiace tu vždy byla a vždy bude a nelze se jí zcela vyhnout. Problém nastává, když její množství přesáhne určitou mez.
Bezpečná expozice
Radiaci se ve hře řešíme pouze pokud překoná bezpečnou mez. To znamená, že postava v přiměřeně krátkém čase dostane nebezpečnou dávku záření, která jí způsobí zranění. Bezpečná expozice je tedy doba, která musí uplynout než k tomu dojde. Když je bezpečná expozice 1 hodina a postava se v daném prostředí pohybuje méně než hodinu, nic se nestane. Kdyby tam ale strávila 8 hodin, bude to znamenat 8 zranění – to opravdu není zdravé!
Vypravěč by měl bezpečnou expozici stanovit v rozumných mezích. Pokud se na místě postavy zdrží jen pár hodin, nemá smysl řešit, jestli nebezpečnou dávku dostanou za týden nebo dva. Naopak stanovit bezpečnou expozici na pár vteřin není úplně dobrý nápad (ačkoliv reálně taková expozice může nastat), protože nedává hráčům čas s touto situací cokoliv dělat.
Příklady bezpečné expozice
Vypravěč může při určování bezpečné expozice vyjít z těchto modelových situací:
- na palubě Mezinárodní kosmické stanice – 500 dní
- na povrchu Měsíce – 140 hodin
- uvnitř Van Allenových radiačních pásů – 5 hodin
- místo závažné jaderné havárie, krátce po havárii (Fukušima) – 30 minut
- místo katastrofální jaderné havárie, krátce po havárii (Černobyl) – 15 minut
- řídící středisko Černobylské elektrárny při výbuchu reaktoru – 15 sekund
Vliv radiace na vybavení a zařízení
Běžně jsou vybavení, vylepšení, nebo obecně jakékoliv stroje nebo přístroje proti radiaci poměrně odolné (nebo přinejmenším odolnější než lidé). Pokud není uvedeno jinak, dojde k poškození skafandru, ztrátě vybavení, nebo zničení vylepšení po desetinásobném překročení bezpečné expozice (zvol si jeden z těchto* následků*). U strojů dojde po této době k poškození.
Některé věci ale může být citlivější (zejména senzory nebo výpočetní technika), nebo naopak odolnější vůči radiaci (zařízení určené pro práci ve zvýšené radiaci, nebo vybavení neobsahující elektroniku). U takových věcí je pak uvedena Citlivost na radiaci, Vysoká citlivost na radiaci nebo Extrémní citlivost na radiaci, které zkracují bezpečnou expozici. Opační efekt má Odolnost proti radiaci, Vysoká odolnosti proti radiaci a Netečnost vůči radiaci, která znamená, že jakákoliv dávka radiace na tuto věc nebude mít prakticky žádný vliv.
Radiační ochrana
Radiační ochrana je cokoliv, co dokáže odstínit alespoň část radiace a prodloužit tak bezpečnou expozici. Uvádí se jako násobek původní bezpečné expozie, pokud máš tedy radiační ochranu 2× a jsi v prostředí s bezpečnou expozicí 1 hodina, můžeš namísto toho počítat s 2 hodinami. Kdyby byla bezpečná expozice 5 minut, budeš mít místo toho 10 minut atd. Radiační ochranu běžně poskytují skafandry, ale mohou tak působit i stavby, trup kosmické lodi a další.
Absorpční štít
Absorpční štít dokáže pohlcovat fotony specifických vlnových délek a tím dokáže poskytnout ochranu proti ultrafialovému, rentgenovému a gama záření. Pokud máš aktivní absorpční štít, doba bezpečné expozice je 100× třída absorpčního štítu. To se počítá navíc k radiační ochraně.
Jestli máš tedy absorpční štít třídy 2, bezpečná expozice je 200× delší a pokud máš ještě radiační ochranu 2, máš tím pádem bezpečnou expozici 400× delší.
Podstatné ovšem je, že absorpční štít neposkytuje žádnou ochranu proti částicím. V prostředí, kde hlavní riziko nepředstavuje ultrafialovému, rentgenovému nebo gama záření ti tedy příliš nepomůže.
Magnetický štít
Zejména kosmické lodě využívají magnetické štíty jako ochranu proti slunečnímu větru. Štít odkloní nabité částice, tedy protony, elektrony, záření alfa a beta a také nebité antičástice (antiprotony a pozitrony). Neposkytuje žádnou ochranu proti neutronům, ani fotonům – tedy ultrafialovému, rentgenovému a gama záření.
Proti nabitým částicím prodlužuje bezpečnou expozici o 10× třídu magnetického štítu. To se počítá navíc k radiační ochraně, případně částicovému deflektoru.
Částicový deflektor
Speciální deflektor určený k zastavení rychle se pohybujících částic. Dokáže ochránit proti radiaci způsobené částicemi, jako jsou protony, neutrony, nebo vysokoenergetické elektrony, záření alfa a beta a antičásticím, pokud mají dostatečně vysokou energii a tedy i rychlost. Neposkytuje ale žádnou ochranu proti ultrafialovému, rentgenovému a gama záření, protože se nejedná o hmotné částice, ani proti antičásticím které se pohybují příliš pomalu.
Bezpečná expozice se násobí třídou částicového deflektoru a počítá se navíc k radiační ochraně, případně magnetickému štítu.