Pavučinovka

Tělo pavučinovky je zrhuba 40 centimetrů dlouhé, zavalité až téměř kulaté a pokryté 32 očima směřujících do všech směrů. Pavučinovka tak dokáže pozorovat celý prostor kolem sebe současně. Její oči však dovolují zaostřit jen na vzdálenost několika metrů, vidí tak jen své bezprostřední okolí.

Nemá hlavu v pravém slova smyslu, jen dlouhý ohebný krk zakončený drobnými čelistmi. Má tři páry končetin. První a třetí pár jsou dlouhé krunýřem pokryté nohy se dvěma klouby a zakončené třemi prsty, kterými se pavučinovky zachycuje za větve nebo skalní výstupky. Druhý pár končetin je měkký, ještě o něco delší a s pěti klouby. Tyto končetiny jsou zakončeny snovacími orgánky, které produkují nanovlákno. To pak pavučinovka upevňuje na předměty ve svém okolí a ke krunýři svých zbývajících končetin. Tak dokáže ve svém okolí vytvořit až do vzdálenosti desítek metrů labirynt těžko viditelných sítí z nanovláken, do kterého lapí své oběti.

Pavučinovky se řadí mezi trpělivé lovce. Najdou si místo, kudy se pohybuje potenciální kořist, ideálně stísněný prostor který dokáže z velké části nebo zcela pokrýt svými sítěmi. Ty rozvěšuje na vše, co je dostatečně pevné aby se na to dala síť upevnit a předmět se přitom vláknem nepřeřízl. Ve svém přirozeném prostředí využívá především kameny a specifické druhy extrémně vysokých stormů s tvrdým dřevem. Umí využít i lidské stavby a když není zbytí i měkčí dřeviny, na kterých ovšem sítě nevydrží příliš dlouho, protože je vlákno postupně rozřeže.

Když je labirynt sítí připravený, zavěsí se pavučinovka někde uprostřed a čeká. Blížící se kořist vnímá nejprve vibracemi přenášenými přes předměty kterých se drží nebo vlákny sítě. Když je kořist dostatečně blízko, sleduje ji bez hnutí svým zrakem. Kořist nejprve narazí na síť a při pokusech se jí vyhnout se dostává hlouběji do labiryntu. Pavučinovka dokáže tvar sítě měnit. Svými končetinami tahá za vlákna, která si k nim přichytila, a v ideálním případě tak kořist do sítě zcela zamotá a tahem nakrájí na malé kousky. Ty následně požírá. I v případě, že se kořisti podaří ze sítě uniknout po ní mohou zůstat odkrájené kousky tkáně, které poslouží pavučinovce za potravu.

Ačkoliv se to, vzhledem k převážně pasivnímu způsobu života, příliš neprojevuje, pavučinovky jsou velice inteligentní. Dokáží velmi přesně vnímat a mapovat svůj prostor a vybudovat extrémně složité sítě, které pak zvládají ovládat pohyby končetin. V neposlední řadě se pak zvládnou labiryntem sítí bez úhony proplést.

Prostředí

Pavučinovky žijí v hustých lesích a skalách, dokáží si ale poradit kdekoliv, kde mají na co upevnit své sítě a je tam dostatečně zúžený prostor, aby se do nich mohla kořist dostat. Biotex je využívá jako makrobiologickou zbraň pro omezení pohybu v interiérech nebo městské zástavbě.

Nebezpečí

Vlákna pavučinovek mají extrémní pevnost a jsou natolik tenká, že je snadné se o ně pořezat jen lehkým dotykem. I když pavučinovku většinou není těžké spatřit a případně zabít, síť po ní zůstane. Rovněž pokud pavučinovka síť opustí, nechá ji na místě. V takovém případě jsou varovným znamením zářezy způsobené vlákny na předmětech, ke kterým jsou upevněny. Pavučinovka svoji síť opouští jen tehdy, pokud přestane chodit kořist, nebo se labirynt zhroutí.

K přeříznutí vlákna je potřeba použít nástroje z tvrzených materiálů, nebo třeba diamantový kotouč. Materiály běžně používané na ostří nožů nejsou dostatečně tvrdé a vlákno se do nich zařezává. Je možné ho přepálit plamenem o teplotě vyšší než 900 stupňů, je tedy možné použít různé svářečky. Lze přepálit i laserem, ale není to snadné, protože je vlákno velmi tenké. Často je bezpečnější odstranit předměty, ke kterým je vlákno upevněné.

Rozmnožování

Pavučinovky jsou oboupohlavní. Když na jejich domovské planetě začíná jaro (zhruba jednou za 600 pozemských dní), upředou zvlášť neprostupný labirynt do jehož středu do vláken zavěsí vejce. Skořápka vejce je ze stejného materiálu jako krunýř na nohách pavučinovek, je tedy dostatečně tvrdá aby se do něj vlákna nezařezávala. Poté pavučinovka síť opustí a vydá se hledat vejce nakladené jinou pavučinovkou. K tomu se pak proplete sítí a oplodní jej. Následně síť ještě rozšíří a vydá se jinam.

Během měsíce se vylíhne mladá pavučinovka, která se drží v rodiči připraveném labiryntu, dokud v něm nalézá dostatek potravy. Pak se vydává jinak, spřádat vlastní sítě.

Za svůj život zvládne pavučinovka naklást pouze několik desítek vajec. Značná část z nich se stane obětí predátorů, nebo zůstane neoplodněných. Ačkoliv jsou ve svém prostředí velmi úspěšnými predátory, jejich populace málokdy naroste tak, aby ohrozila populace jejich potenciální kořisti.

Hospodářské využití

Vlákno pavučinovek lze využít jako nanovlákno pro výrobu extrémně odolných tkanin nebo lan. Jejich chov a sbírání vlánek jsou ale značně náročné a proto se častěji využívá syntetických vláken s podobnými vlastnostmi. Ve větší míře pavučinovky chová především Biotex, jednak kvůli vláknům, ale i pro vojenské využití.