Vojenský řád

Subordinace

Vojáci jsou vzájemně v nadřízeném nebo podřízeném postavení v závislosti na struktuře jednotky a hodnosti. Velitel jednotky je nadřízený všech ostatních členů jednotky, bez ohledu na hodnost.

Nadřízení mohou vydávat rozkazy podřízeným, kteří rozkaz vykonají. Běžně vojáci přijímají rozkazy od svého velitele, ale rozkaz může vydat i kdokoliv s vyšší hodností. Pokud rozkaz nevydal velitel vojáka, pak voják rozkaz vykoná až se souhlasem svého velitele. Když velitel není k zastižení, vykoná voják rozkaz okamžitě, ale pouze pokud není v rozporu s rozkazy, které dostal od svého velitele. I v takovém případě hlásí vykonání rozkazu svému veliteli. Je zvykem, že se rozkazy vojákům spadajícím pod jiné velitele vydávají jen v případě nutnosti a ne pro plnění nepodstatných úkolů.

Rozkazy musejí směřovat k zajištění chodu jednotky, naplňování cílů a nesmějí být v rozporu s vojenským řádem. Pokud jsou o čemkoliv z toho pochybnosti, voják musí rozkaz stejně vykonat, ale své pochybnosti může sdělit veliteli nadřazeného útvaru, který je prošetří.

Rozkazy nesmějí být v rozporu s válečným právem. Rozkaz, který by v rozporu byl, může voják odmítnout provést aniž by to bylo posuzováno jako porušení subordinace.

Porušení subordinace se hlásí veliteli nadřazeného útvaru, který zjedná nápravu.

Posloupnost velení

Každá jednotka má svého velitele, který vydává rozkazy.

Pokud velitel z nějakého důvodu rozkazy vydávat nemůže (není přítomný, je raněný nebo mrtvý) přebírá velení zástupce. Zástupce určuje velitel a může to být libovolný člen jednotky.

Pokud nemůže velet ani zástupce, přebírá velení voják s nejvyšší hodností. V případě rovnosti se vojáci s nejvyšší hodností dohodnou kdo z nich bude velet. Pokud nedojde k dohodě, rozhodne hlasování všech členů jednotky a pokud i to dopadne nerozhodně, přichází na řadu los.

Rozkaz velitele může zrušit nebo přímo převzít velení pouze velitel nadřazeného útvaru a velitelé všech vyšších nadřazených útvarů.

Chování vojáků

Vojáci se oslovují primárně svojí hodností („desátníku“), pokud hodnost z nějakého důvodu není patrná nebo při oslovování podřízených lze použít oslovení „vojáku“. Nadřízené vojáci oslovují buď hodností, nebo (což je kratší) „pane“, respektive „paní“.

V bojové komunikaci se vojáci oslovují a identifikují (třeba při podávání hlášení) pouze volacím znakem odpovídajícím jejich zařazení v jednotkce a jde vždy o písmeno ve fonetické abecedě, například „ALFA“, „DELTA“, „CHARLIE“.

Při běžném styku se voják hlásí své služební zařazení a jméno, například „střelec Smith“.

Při nástupu, formálním hlášení, identifikaci a podobně se hlásí služební zařazení, hodnost, jméno, volací znak, útvar a identifikační kód nadřazených útvarů, v případě větších operací i ozbrojené síly pod které spadá, napřílad „střelec desátník Smith, BRAVO, průzkumné družstvo CHARLIE-CHARLIE-ALFA-DELTA, regiment ECHO 4–19“.