Beznábojnicové

Jak už název napovídá, beznábojnicové náboje nemají nábojnice. Výbušná část při výstřelu zcela shoří a jakmile střela opustí hlaveň, je možná nabít další náboj. To vede k vyšší rychlosti střelby a nižší hmotnosti munice ve srovnání s palnými zbraněmi.

Princip fungování

Jedná se fakticky o druh palných zbraní. Náboj je vyrobený z pevné výbušné hmoty a samotná střela je buď zalisovaná uvnitř, nebo se střela a nálož nabíjí zvlášť. Ve zbrani nezůstává prázdná nábojnice, co neopustí hlaveň jako střela to bezezbytku shoří.

Nabíjení střely a nálože zvlášť se využívalo pro nabíjení velkých děl ještě předtím, než vznikly první ruční beznábojnicové zbraně. Dovoluje, v závislosti na velikosti použité nálože, modifikovat energii a tím i dostřel a dráhu střely. U ručních zbraní se toho běžně nevyužívá. Některé pušky dovolují použít dvojitou nálož pro získání větší energie a průraznosti proti silněji obrněným cílům.

Přednosti a nedostatky

Nabíjení je jednodušší a může být rychlejší než u klasických palných zbraní a střelivo je ve srovnání menší a lehčí. Současně to ale vede k rychlejšímu zahřívání hlavně a při velkém přehřátí se může náboj vznítit ještě před výstřelem.

Pokud se střela a výbušná náplň nabíjí zvlášť, může zbraň snadno střídat různé typy střel se stejnou výbušnou náplní, nebo dokonce dávkovat výbušninu a podle potřeby tak dodat střele více nebo naopak méně energie. Toho se běžně využívá u dělostřelectva, ale je možné se s tím setkat i u ručních zbraní.

Stejně jako u klasických palných zbraní, i beznábojnicové zbraně, alespoň většinou, fungují na čistě mechanické bázi a nepotřebují datové spojení ani zdroj energie. Jsou tak odolné proti elektronickým a kybernetickým útokům. Existují ale i zbraně, které využívají různé pokročilé funkce co spojení nebo další energii potřebovat mohou.

Podobně jako palné zbraně i ty beznábojnicové při výstřelu vydávají hlasitý zvuk a záblesk. Záblesk lze zcela potlačit tlumičem, který bývá často integrální součástí zbraně, hluk lze jen do určité míry omezit. Stejně tak je expandující plyn možné využít ke kompenzaci zpětného rázu. Narozdíl od klasických palných zbraní ale nezanechávají nábojnice a tlumení hluku i zpětného rázu je o něco snazší, protože plyn neuniká ven při vyhazování nábojnice.

Nevýhodou beznábojnicového střeliva je malá odolnost vůči prostředí, protože nálož není chráněna nábojnicí. Jelikož je výbušná směs přímo vystavena vnějším vlivům, tak tyto zbraně zpravidla nelze použít v prostředí, které je příliš horké, ve vysokém tlaku, nebo pokud atmosféra obsahuje látky, které by s výbušnou směsí mohly reagovat. Beznábojnicové zbraně se tak používají zejména v koloniích s příznivým podnebím.

Použití a rozšíření

Běžně se používají v koloniích s příznivým prostředím a jsou poměrně rozšířené i na palubách kosmických lodí a stanic. Jsou oblíbené zejména pro širokou nabídku speciálního a chytrého střeliva, které dovoluje měnit parametry zbraně podle potřeby. Většina ozbrojených sil je využívá alespoň v omezené míře pro jejich čistě mechanickou povahu a tedy i odolnost proti elektronickým a kybernetickým hrozbám a nezávislost na zdroji energie.

Historie

Nejstarší palné zbraně byly fakticky beznábojnicové. Do hlavně se napěchoval střelný prach, na něj střela a pro výstřel se střelný prach zapálil. Během průmyslové revoluce je téměř vytlačily palné zbraně využívající nábojnice, které nabízeli snazší nabíjení a kompaktní střelivo. Beznábojnicové zbraně se začaly pomalu vracet až v 21. stolení a trvalo dlouho, než technologie pokročila natolik, aby klasickým palným zbraním dokázala obstojně konkurovat.